První zkušenost s péčí nám obvykle dává maminka, obklopená jemnými krémy, balzámy a oleji, ale také hračkami, knihami a písničkami. Její pozornost nás během dětství opečovává zevnitř i zvenčí. Když dospíváme, začínáme si vytvářet vlastní vztah k sobě a ke svému tělu.
Kolik péče věnujeme sobě a svému tělu, závisí na našich zkušenostech, životním stylu, čase i potřebách. Ty se mohou měnit, někdy jsou nejasné nebo se nám dokonce mohou zdát nesplnitelné.
Péče o sebe ale není nadstandard ani luxus. Je to jednoduše pozornost, kterou věnujeme svému tělu.
Péči o své tělo jsem se během let musela naučit. Učila jsem se jí, procvičovala ji a posilovala, až se stala mou součástí. Nikdy pro mě nebyla samozřejmostí – právě naopak. I dnes musím jedním okem hlídat, zda je jí dost.
Zkoušeli jste někdy používat své smysly s větší pozorností? Drobný pocit, letmý pohled nebo obyčejná chuť jídla. Když jim věnujeme dostatek pozornosti, zesílí a odhalí hlubší odstíny, barvy, pocity a chutě.
Vědomé vnímání jídla je skvělé cvičení, které můžeme praktikovat každý den. Stačí zaměřit pozornost na chutě toho, co právě jíme. Můžeme si všímat třeba poměru sladké, slané, kyselé a hořké chuti. Pokud jídlo pochází z vlastní zahrady, bývají tyto chutě často ještě výraznější a plnější.
To, čemu věnujeme pozornost, roste
…říká moje moudrá kamarádka. Jak pravdivé. V životě se mi to potvrdilo už mnohokrát. Samozřejmě jen tehdy, když jsem byla dostatečně pozorná. 😊
Proč mluvím o pozornosti? Protože si často ani neuvědomujeme, komu nebo čemu jí věnujeme nejvíce. Tolik vnějších podnětů nás odvádí právě od věcí, které máme rádi.
I moje pozornost bývala často roztříštěná, aniž bych si to uvědomovala. Především:
když mi docházel čas,
když mě zaměstnávalo příliš mnoho povinností,
když jsem jednoduše zapomněla sama na sebe,
když jsem příliš mnoho své energie věnovala všemu kolem sebe,
když byl hluk kolem mě hlasitější než mé vlastní potřeby …
To je jen několik příkladů. Našla bych mnoho dalších situací, které mě neustále rozptylovaly a odváděly mou pozornost. Nejčastěji pozornost k sobě samé.
Péče o pleť je zároveň péčí o vás
Když jsem přemýšlela o tom, jak pečovat o své tělo, vždy mě napadla také péče o pleť. Zároveň mi ale připadala příliš obyčejná a jednoduchá. Běh, turistika nebo jízda na kole – když už ne fitness nebo aerobik – odpovídaly mé představě o péči o tělo mnohem víc. Možná také jóga nebo pilates. Ale rozhodně ne jen péče o pleť.
Vyzkoušela jsem téměř všechno z toho. Nakonec jsem však svou pozornost obrátila právě k péči o pleť. Jednoduše proto, že se to potkalo s mým rostoucím zájmem o přírodní péči.
Právě díky používání přírodní kosmetiky jsem si totiž začala své pleti skutečně všímat.
Začala jsem pozorovat drobné změny na své pleti. Dlouhá procházka jí přináší živost a svěžest, masáž nebo koupel hebkost a pružnost, upřímný rozhovor jí vrací jas, kniha klid a odpočinek to všechno znovu uvádí do rovnováhy.
Naslouchat své pleti
Dnes už pro mě péče o pleť neznamená jen používání různých přírodních kosmetických produktů. Naučila jsem se také naslouchat své pleti.
Věřím, že díky ní nejen cítím, ale také lépe slyším, vidím a vnímám chutě. Pleť reaguje na různé situace. Něco, co vidíme nebo slyšíme, nám může nahnat husí kůži nebo v nás vyvolat nepříjemný pocit. Příjemné zážitky ji naopak mohou uvolnit, prohřát a oživit.
Seznam všeho, co nás může vyživovat, je nekonečně dlouhý. Vždy existuje alespoň něco, co může jemně vyživit i naši pokožku.
A nezapomínejme na obyčejný dotek.
Při doteku pokožka ožívá. Stává se vnímavější, jemnější a citlivější. Dotek je jedním z nejjednodušších způsobů, jak jí věnovat svou pozornost.
K tomu všemu vlastně nepotřebujeme žádný luxus. Stačí jemná pozornost, citlivé oko a chápající srdce.
K sobě samým.
