Na jeden konkrétní den v roce se vždy těším dlouho dopředu. Jeho důležitost na mě vždy velmi doléhá a tento pocit se zesiluje, čím více se k onomu dnu blížím. Mnoho obrázků a sloganů bylo vytvořeno speciálně k příležitosti tohoto významného dne, aby zdůrazňovali jeho smysl a obrovskou moc. Je to den, během kterého jsou k sobě alespoň symbolicky spojeny všechny ženy na tomto světě.
Mám samozřejmě na mysli 8. březen, Mezinárodní den žen.
Za tento den vděčíme ženám, které jednaly.
Odvážným ženám s vizí a odhodláním, díky nimž jsme si dnes ve společnosti všichni (více méně) rovni. Bez jejich odvahy, obětavosti a neoblomnosti by tato rovnoprávnost možná stále byla jen tichým snem.
Tento den byl dříve oslavován
Z časů mé maminky si pamatuji velké oslavy k příležitosti Mezinárodního dne žen. Přestože jsem tehdy byla jen malým svědkem takových oslav, na jejich působivost se nedá zapomenout. Už jako malé dítě jsem cítila obrovskou důležitost tohoto dne, přestože jsem ještě neznala téměř žádná fakta. Z toho důvodu jsem se často nemohla dočkat až vyrostu a budu moci tyto oslavy zažít na vlastní kůži, jako dospělá žena.
Dokáži si velmi živě vybavit své pocity, když se má maminka chystala na oslavu MDŽ. Vypadala ještě krásněji než obvykle. Vypadala výjimečně.
A nejen to. Kolem MDŽ byla vždy velmi speciální energie, které jsem ale porozuměla až později, když se tyto oslavy vytratily.
Pravdou je, že když jsem konečně vyrostla a dospěla, žádné oslavy už se nekonaly. Zůstala mi jen vzpomínka na vzdálené časy.
Ale moc dobře si pamatuji, že v tento den bývaly maminky zářivější a paní učitelky přívětivější. Ulice byly plné květin a ve vzduchu bylo cítit opravdové probouzející se jaro. Dárky byly očekávány stejně jako na Vánoce.
Alespoň v tento jeden den byly všechny ženy hodné pozornosti a oslavování.
Pomalý návrat k opravdovému souznění
V dnešní době, kdy ženy mají ve společnosti mnohem více práv než dříve, se tato skutečnost často zaměňuje za pevnou garanci zaručené a perspektivní budoucnosti. Má se za to, že ženy prostě nemohou být ztraceny. A přesto se opět stáváme svědky, kdy jsou právě tato práva v některých sektorech moderní společnosti zpochybňována nebo dokonce odebírána.
Sílu ženských práv mám pevně spojenou s tím, co je od žen kolektivně očekáváno.
Každá sociální role ženy, od studentky, kolegyně, matky, manželky až po babičku, s sebou nese jistá kolektivní očekávání. A to rovnoměrně ze stran žen i mužů.
Od stereotypních očekávání, jako to, že žena má být jemná a nápomocná, poslušná manželka nebo matka která je vždy 100% k dispozici.
Když se očekávání ostatních začnou stávat důležitějšími než naše vlastní pocity, jednoho dne se spojení mezi naší myslí a tělem zlomí, přestože jsme stále schopni vnímat pocity druhých.
Nicméně, schopnost začít vnímat své vlastní pocity můžeme kdykoliv obnovit.
Opětovné napojení pro lepší zítřek
Mezinárodní den žen vnímám jako obrovskou motivaci a kompas pro všechny ženy, aby ke svým získaným sociálním, ekonomickým a politickým právům přidaly nezlomnou schopnost pokračovat v tom, aby spoléhaly sami na sebe.
Když spoléháme sami na sebe, znamená to, že se zároveň spoléháme na vlastní pocity. To je ale možné jen v případě, že opravdu posloucháme, co nám naše tělo říká. Když jeho časté napětí nezůstane přehlédnuto a ignorováno. Když pro něj najdeme dostatek času a pozornosti. Když se pozornost k vlastnímu tělu stane pozorností k vlastním pocitům. A když podle svých pocitů jednáme.
Ve chvílích, které máme pro sebe, bychom se měli soustředit právě jen a jen na sebe. Více než cokoliv jiného, své tělo musíte cítit. Každodenní pozornost posiluje nejen naše tělo, ale také mysl.
Někdy stačí 15 minut denně, jindy potřebujeme dvakrát až třikrát tolik. Tělo si řekne.
Zaměřme se na každodenní rituály a užívejme si je. Vášnivě, klidně, kreativně, ohleduplně, zasněně. Následujme svůj rytmus a náladu.
Může jít o bylinnou koupel, relaxační masáž, vyživující masku na obličej, osvěžující pleťovou péči nebo třeba dlouhou procházku po nejbližším trávníku nebo v nejbližším lese.
Když svému tělu a mysli věnujeme tu správnou pozornost, odvděčí se nám obrovskou silou ducha a mysli, a nedovolí nám se ztratit.
Silné tělo a mysl nám otevře oči a my si uvědomíme, že se o sebe dokážeme postarat. Že se můžeme vydat jakou cestou chceme. Ať je jakkoliv klikatá, zvládneme to.
Když jsme napojeni na naše pocity, nacházíme uvědomění, odvahu, sílu a osobnostně rosmete. Ale hlavně se stáváme sami sebou.
Sebepoznáním a respektem k ještě silnějším zítřkům!
