Miluji zvyky a rituály našich předků, které kromě jiného ukazují, jak úzce byli kdysi lidé spojeni s přírodou – uctívali slunce, vodu, stromy, oheň nebo jednotlivá období a tím nejen posilovali tohle své základní pouto, ale také tím vyjadřovali respekt k životně důležité a léčivé síle přírody.

Zvyky tehdy a teď

Když jsem byla malá, nemohli jsme se s kamarády vždycky dočkat 21. června, na který připadá letní slunovrat. Byla to jedna z mála „pohanských“ tradic – samozřejmě kromě oslav narozenin, sňatků nebo úmrtí – kterou jsme v rodině udržovali.

Na kopci vedle domu se vždy připravilo ohniště, nanosily se tam staré a ztrouchnivělé větve a večer jsme je zapálili. U ohně jsme se radovali, zpívali, prostě si užívali. Všechny ty přípravy a následná potkávání se a povídání si u ohniště nás spojovaly a ty sytě oranžové plameny zářící do tmy noci mezi nás pak vždycky zanesly tu zvláštní magii, kterou nic jiného než oheň vykouzlit nedokáže.

Konkrétně při letním slunovratu se vždy ohně zapalovaly, protože lidé věřili, že tak dokážou slunci pomoct udržet a znásobit svou sílu – proto se také ohně zapalovaly na vrcholcích kopců, aby byly co nejblíž obloze – a pak se kolem nich zpívalo a tančilo, skákalo se přes ně nebo se chodilo po rozžhavených uhlících.

Oheň prostě lidi přitahoval od nepaměti – zahřívali se vedle něj, připravovali na něm jídlo nebo se díky němu chránili před divokými zvířaty.

A není tomu jinak ani dnes, kdy oheň pořád ještě zveme do svých domovů – pomáhá nám povzbudit příjemnou atmosféru a pohodlí, zdobíme jím narozeninové dorty, zažeháváme ho v krbech a stavíme ho na stoly ve vonných svíčkách nebo aromalampách. A i ta nejmenší čajová svíčka dovede rozprostřít vůni éterických olejů po celém pokoji.

Síla ohně

Oheň má zvláštní sílu. Má nekonečnou energii, je živý, proměnlivý, přináší světlo i do té nejhustší tmy, z chladu dělá teplo a ze dřeva popel. A dokáže v člověku zažehnout i určitou duchovní přeměnu.

Osobně jsem takovou přeměnu zažila, když jsem si vyzkoušela chození po žhavých uhlících, což pro mě byla nezapomenutelná (a zcela bezbolestná!) zkušenost.

Pamatuji si, jak jsem si užila celou tu přípravu, která uhlíkům předcházela. Jak jsme se díky hře a smíchu uvolnili a úplně zapomněli na všechny obavy. Když pak přišel čas projít se, samozřejmě se strach na chvíli vrátil, ale dotek uhlíků ho v okamžiku spálil. Víc než samotná chůze nám tak udělalo radost hlavně to, že jsme všichni pokořili svůj strach. A to je nesmírně důležité – kdykoliv totiž překonáme (jakékoliv) naše obavy, otevřeme se něčemu novému.

Chodidla jsem si nezranila, nespálila ani nijak jinak nepoškodila. Jen to mimořádné teplo, které jsem v nich ještě několik dní poté cítila, mi celou událost připomínalo. Bylo to zvláštní teplo, jako by planul můj vnitřní oheň. Příjemné pocity spojené s ohněm mi tak zůstaly dodnes.

Zažehnout oheň

Ať už to jsou zvyky, chůze po uhlících nebo třeba jen rozsvícení svíček v domě, věřím, že každý kontakt s ohněm dokáže probudit ten náš vnitřní. A ten je třeba si hýčkat, aktivuje totiž a podněcuje naši kreativitu, otevírá nás novým myšlenkám a pokroku a dělá nás flexibilnějšími a nespoutanějšími ve vnímání, myšlení i přijímání nových podnětů. Podporuje naši originalitu a umožňuje nám hledat a nacházet nová, zajímavější řešení mnohem méně podřízená názoru většiny.

A právě červen je svými teplejšími dny a delšími večery pro zažehnutí ohně naší kreativity perfektní.

Magie slunovratu

Letní slunovrat s sebou navíc přináší i určitou magii.

Všiml si toho už William Shakespeare, když psal jednu ze svých nejznámějších komedií – Sen noci svatojánské, podle které bylo natočeno i několik filmů. Na ten z roku 1999 jsem se shodou okolností nedávno dívala a ta kouzelná atmosféra teplého červnového večera, kdy se neviditelné pohádkové bytosti s vervou pustily do komplikování života zamilovaných, mě oslovila snad víc než samotný děj. S letním slunovratem se totiž nejen oheň, ale také ona zvláštní magie a tajemství pojí i pro mě.

Přála bych si, aby se každý z nás dokázal té magické síle ve stínu letního slunovratu oddat a pustil se do tvorby něčeho nového – ať už je to píseň, rým, dezert, malovaný kámen anebo třeba nový přístup ke vztahům v práci nebo doma.

Prostě to zkuste. Nechte svůj vnitřní oheň vzplanout a vést vás. Jen tak se totiž rozvíjíte, jen tak rostete a vaše kreativita roste s vámi.

Ať je pro vás tedy letošní červen ohnivý a magický – ať plane slunce i táborák, ale hlavně vaše vnitřní síla. Jasněji než oheň ve tmě.