Někdy stačí jen pět minut – na to uvařit kávu, připravit sendvič, osvěžit se ve sprše, nebo vyřídit rychlý pracovní telefonát. A je to efektivních a užitečných pět minut. Já si ale přeci jen daleko radši dopřávám svou oblíbenou „magii 24 hodin“. O co jde? Vysvětlím.
Naše životy jsou hektické, dny rychle běží a člověk si musí neustále odškrtávat, co všechno ještě musí v daný den udělat. Dělám to i já, abych na nich nezapomněla. Nepřestávám ale ani při tom poslouchat své tělo. A to z velmi dobrého důvodu – dokáže mě totiž samo upozornit na to, že potřebuji víc pít, sem tam si trochu relaxovat, poslechnout si hudbu anebo vyrazit na krátkou procházku. A já tahle upozornění beru za svatá.
Neznamená to samozřejmě, že práce stojí a věci, co se musejí udělat, se hromadí. Jde spíše o to najít ten správný rytmus a harmonii mezi obojím, aby člověk mohl být produktivní, ale také zdravý. A aby jeho život měl nějaký význam.
Všechen ten spěch totiž může jednoduše vést k „vyprazdňování významu“ různých aktivit – rychle skoč pro kafe, rychle splácni domácí úkol nebo oběd, rychle cinkni kamarádovi a zase běž, jinak o něco přijdeš. Právě tenhle neurčitý pocit „přicházení o něco“ je to, co nás zrychluje, a co z jindy důležitých aktivit dělá aktivity povrchní.
Tradice času
Osobně proto preferuji zvolnění. Dávám přednost dlouhým konverzacím a stejným procházkám, preferuji pozvolná ranní probuzení a pomalé přípravy obědů, kdy si říkám: Mám dost času, není třeba spěchat. Můžu se tak bez problému ponořit do vlastního tempa a pracovat tak, jak je mi příjemné. Začátek dne je pro mě pak daleko příjemnější, konverzace daleko hlubší a i ten oběd je lepší. 🙂 Právě tyto chvíle jsou těmi, kdy mě napadají ty nejlepší nápady, kdy jsou moje myšlenky jasnější a kdy si všímám i těch věcí, které jsou pro mě jinak jednoduše přehlédnutelné.
Využívat čas ve své plnosti mi připomíná staré dobré časy, kdy všechno kolem plynulo jiným tempem. Vzpomínám na babičku, když sbírala a sušila bylinky, a jak dlouho to trvalo, než jsme z nich mohli mít čaj. Nebo když dělala domácí sýr a vždycky při tom počítala s časem, který je potřeba k uzrání, než můžeme mít hotový sýr k snídani.
Všechno, co je dobré, prostě potřebuje čas, nemyslíte?
Dovolte mi se s vámi proto podělit o tři věci, které vždycky nejraději nechávám na pospas onomu kouzlu 24 hodin. Jsou to tradiční procedury, kterým věnuji čas, protože vím, že sama nikdy nedokážu dosáhnout takového výsledku, jaký si příroda zvládne levou zadní zařídit sama.
Barvení vlasů hennou
První je henna – ráda namáčím hennu celých 24 hodin předtím, než si ji nanesu na vlasy. Za tu dobu uvolní henna do mističky pro ni určené barvu takovým tempem, jaké je pro ni přirozené, beze spěchu. Když se pak nanáší do vlasů, je její barva z mé zkušenosti daleko intenzivnější a zářivější, než když se jí tenhle čas nevěnuje.
Výroba mýdla
Další věcí je výroba mýdla. Po přípravě a smíchání všech ingrediencí je naliju do formy, zabalím teplým ručníkem a 24 hodin je nechám nastartovat si po svém všechny potřebné procesy – od zahřátí přes gelovou fázi až po ochlazení a ztuhnutí. Po těchto 24 hodinách je pak možné mýdlo nakrájet do požadovaných tvarů a připravit ho na další zrání.
Pečení domácího chleba
Poslední věc jsem začala dělat teprve nedávno, respektive vlastní chléb si peču už léta, teprve nedávno jsem si ale osvojila novou techniku, která se od těch předchozích liší zejména časem a množstvím použitého droždí.
Pro tenhle „nový“ chléb potřebujete:
- jen pěticentimetrovou kuličku droždí, ne celou kostku;
- kuličku přidám do jakékoliv mouky (430 g) a slané vody (300 g)
- všechno pečlivě smíchám a pak těsně uzavřu v libovolné nádobě, aby z těsta neutekla vlhkost a taky, aby se v následujících 24 hodinách těsto udrželo na stále stejné teplotě.
Z oné malé kuličky droždí se do druhého dne stanou celé kolonie, díky kterým je můj čerstvě upečený chleba měkký, vláčný a i po několika dnech stále pevný. Vyhýbám se tak zbytečnému nadužívání droždí, které se dokáže i z toho sebemenšího množství do toho požadovaného bez problémů namnožit samo. Chce to jen čas.
Tohle moje nadšení pro „magii 24 hodin“ mě stále častěji vede k tomu, že zkouším déle dělat i jiné věci. Samozřejmě tam, kde to jde. 🙂
A to zejména v současné situaci, kdy najednou skoro ze dne na den máme víc času, než jsme měli v posledních desetiletích dohromady, a častokrát nevíme co s ním. Nevím jak vy, ale za mě je to ideální příležitost zkusit si vyzkoušet ono 24 hodinové kouzlo na vlastní kůži, nemyslíte? 😉
